V úterý 25. září 2018 proběhlo v Evropském parlamentu slavnostní oficiální zahájení Evropské občanské iniciativy za ukončení klecových chovů hospodářských zvířat.
Vystoupilo zde mnoho členů Evropského parlamentu a všechny proslovy zdůrazňovaly, že jsme již před lety oficiálně uznali zvířata za cítící a vnímající bytosti, schopná prožívat bolest, strach, radost a lásku. Je tedy třeba změnit způsob, jak s nimi zacházíme.
Evropský parlament zastupuje občany Evropské unie, jehož nástrojem, jak přesvědčit Evropskou komisi k zavedení změn, je Občanská iniciativa – demonstrace názoru občanů, kterým by se Komise měla řídit. V občanském výboru iniciativy sedí i zástupkyně z ČR, Romana Šonková z Compassion in World Farming. Změny v ochraně zvířat v zemědělství postupují pomalu díky střetu zájmů – spotřebitelé chtějí hodně a levného zboží, ale zároveň aby bylo šetrně získané.
Olga Kikou z organizace Compassion in World Farming zmínila: “Vlády tvrdí, že Evropa má jednu z nejvyšších úrovní ochrany zvířat na světě. Přesto většinu z nich chováme v klecích, kde se nemohou ani hnout. Vlády selhaly v naplnění očekávání spotřebitelů. Existuje velký rozdíl mezi tím, co očekávají zákazníci a co umožňuje současná legislativa, která stále dovoluje kruté zacházení.”
Řečníci z Francie, Guillaume Balas a Pascal Durand upozorňovali na spojitost lidských práv a práv zvířat:
“Před deseti lety, by mě tohle téma vůbec nezajímalo. Vždycky jsem si říkal, že práva zvířat bychom měli řešit až vyřešíme práva lidí. Dnes mezi tím vidím hlubokou spojitost. Myslím, že to jak krutě zacházíme se zvířaty, s cítícími bytostmi – držíme je v klecích, děláme jim ze života peklo – to nás jako lidstvo definuje a pak si nevážíme života jiné živé bytosti, ani člověka.”
“Spojitost mezi právy zvířat a lidskými právy je zřejmá. Díky naší inteligenci a schopnosti soucitu je naší povinností být hlasem a hájit práva těch, kteří se vyjádřit neumí a mohou jen plakat a křičet. Je to vina i francouzského filozofa Descartese, který vyplodil definici nadřazenosti člověka nad zvířetem. Nyní se ale přístup veřejnosti mění. Je naší povinností zacházet se zvířaty důstojně a s respektem. Lidstvo ve 21. století nemůže mít vlastní důstojnost, pokud se nezačne ke zvířatům chovat, jako k živým bytostem.”
Téma má podporu napříč politickým spektrem, protože otevírá otázky ochrany života obecně. Britský konzervativec John Flack salutoval veganům:
“Jsem britský konzervativec a nikdy jsem se nezajímal o práva zvířat. V posledních letech jsem měl možnost nad tím přemýšlet. Stejně jako asi většina lidí, jsem neviděl dál, než na svého mazlíčka. Moje stravovací návyky prošly dramatickou změnou. Začal jsem vyhledávat neklecová vejce a maso z ekologických chovů, ale tam to neskončilo. Loni jsem si dal jen jednou jehněčí a cítíl jsem se tak provinile, že už si ho nikdy nedám. Ani vepřové, ani hovězí. Smekám před vegany, já už se k tomu asi nedopracuji – zvyk je železná košile. Představte si, že někdo kouří 60 cigaret denně déle než 50 let… To už asi nedám. Vegany respektuji a obdivuji. Kampaň Konec doby klecové vítám a přeji jí vše nejlepší.”
A protože je EU parlament demokratický, zasedání se účastil i zástupce chovatelů Ruud Zanders z Holandské drůbeží farmy Kipster:
Jsem asi jediný chovatel drůbeže, který je vegetarián, skoro vegan a za chvíli vám ukážu proč.
Tohle je moje maminka před 60 lety. Její rodiče měli malou farmu, kterou využívali pro jídlo hlavně pro sebe. Po válce se rozhodli produkovat na prodej.
Tohle je můj otec v 80. letech. Převzal společnost a snažil se vyrábět co nejvíc to jde za co nejnižší cenu. Specializoval se na vejce. Klece přišly z USA.
V 50. letech lidé demonstrovali hladoví s transparenty “Kde je naše maso? Chceme více masa!”.
Nyní lidé demonstrují za ukončení živočišného průmyslu.
Taková změna se stala na straně poptávky za posledních 50 let. A co je špatně na naší výrobě jídla je, že zemědělství produkuje pro lidi na prvním obrázku, ale naši společnost ukazuje druhý obrázek.
Před 6 lety jsem byl požádán o radu s chovem nosnic. Vysvětloval jsem, jak se co dělá… A ti lidé se mě zeptali: “Proč ta zvířata vykrmuješ obilovinami, které by mohli jíst lidé?” Bylo mi 40 let a bylo to poprvé, co jsem se nad tím zamyslel. Od té doby přemýšlím nad tím, jak to změnit. Nejlepším a efektivním řešením je pěstovat a využívat co nejvíce rostlinné stravy pro lidi. Zvířata by se měla chovat pouze na těch málo místech, kde není možné nic pěstovat. Tak jak to dělali moji prarodiče na jejich farmě.
Nyní v Evropě jíme 70-75 g živočišné bílkoviny denně, ale maximum pro celosvětově udržitelnou konzumaci je 20 g. Při konzumaci 20 g živočišného proteinu denně na osobu a efektivním využití zemědělské plochy, bychom uživili 9,2 miliardy lidí.
Na naší farmě chováme slepice a kohouty volně. Jsme jediná farma v Evropě, která chová i kohouty. Sice je porážíme na maso, ale neplýtváme tak jídlem. Krmíme je pouze zbytky jídla a používáme solární energii.
Manažer udržitelnosti řetězce LIDL Philippe Weiler uvedl, že bychom měli vymyslet globální standardy ve strategii ochrany zvířat. Protože například environmentální standardy se liší v každé zemi (les od lesa), ale prasnice v kleci trpí stejně v USA, Belgii i Velké Británii.
Philip Lymbery z Compassion in World Farming dodal, že Evropská občanská iniciativa Konec doby klecové je o tom, zajistit stovkám milionů zvířat napříč Evropou radost ze života.
