Neradostné životní podmínky, v nichž jsou nucena žít hospodářská zvířata, jsou omlouvány tvrzením, že tak získáváme levné potraviny. Nízkých cen živočišných produktů je ale dosaženo jen ekonomickým trikem. Vytvořili jsme zkreslující ekonomické prostředí, které zohledňuje jen některé náklady jako ustájení a krmení zvířat, ale ignoruje jiné jako například škodlivé účinky průmyslového zemědělství na lidské zdraví a přírodní zdroje.
Průmyslová živočišná výroba vytváří negativní externality jako například zhoršování lidského zdraví, ničení životního prostředí, emise skleníkových plynů či úbytek biodiverzity. Tyto negativní externality představují selhání trhu, kdy náklady s nimi spojené nesou třetí strany nebo společnost jako celek a nejsou zahrnuty do nákladů hrazených zemědělci nebo do cen, které za živočišné produkty platí jejich spotřebitelé. V některých případech nenese tyto náklady vůbec nikdo a klíčové zdroje jako půda či biodiverzita upadají, což zhoršuje možnosti obživy budoucích generací. Tím, že tyto externality nejsou zahrnuty do koncových cen, je deformováno tržní prostředí, protože jsou podporovány aktivity, které jsou pro společnost nákladné, i když generují značné privátní zisky.[i]
Potřeba internalizovat externality je obecně uznávána
Je stále jasnější, že by tyto externality měly být internalizovány do cen masných a mléčných výrobků, tedy do cen hrazených spotřebiteli, aby se zabránilo deformaci trhu a podpořilo se efektivní využití omezených zdrojů.
Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO) zaujímá stejný postoj, když tvrdí:
„Nejvyšší prioritu má docílení takových cen a poplatků, které budou odrážet celkové environmentální náklady [živočišné výroby] včetně všech externalit (…) ekonomické a ekologické externality by měly být do cen zahrnuty pomocí selektivních daní a/nebo poplatků za využívání zdrojů, za vstupy a odpady.“[ii]
Nutnost správného nastavení cen zdůrazňuje i Evropská komise.[iii] Poukazuje na to, že efektivního využívání zdrojů lze pomocí tržních mechanismů docílit, jen pokud ceny odpovídají skutečné hodnotě využitých zdrojů. Ceny, které tyto skutečné náklady neodrážejí, udržují neefektivní technologie a formy podnikání. Neschopnost odrazit náklady na externality v cenách může vést k neudržitelnému využívání některých zdrojů.
Negativní externality průmyslové živočišné výroby
Negativní zdravotní externality průmyslové živočišné výroby způsobuje několik faktorů:
- Konzumace masa ve vysokém objemu, umožněném průmyslovými velkochovy, může vést k obezitě, cukrovce, srdečním onemocněním a některým typům rakoviny[iv]
- Zvířata z chovů s venkovním výběhem často poskytují maso vyšší nutriční kvality – s menším obsahem tuku a vyšším podílem zdraví prospěšných omega-3 mastných kyselin – oproti zvířatům z průmyslových velkochovů
- Průmyslově chovaným zvířatům jsou rutinně podávána antibiotika, aby se předešlo rozšíření chorob, které by jinak byly u takového počtu zvířat držených v omezeném, stísněném prostoru nevyhnutelné
- Znečištění ovzduší způsobené zemědělskými aktivitami
- Potravinové nákazy jako salmonelóza nebo kampylobakterióza
Negativní environmentální externality průmyslové živočišné výroby z velké části pramení z její závislosti na krmení zvířat obilovinami vhodnými pro lidskou výživu. To je principiálně neefektivní, protože při konverzi z rostlinné na živočišnou hmotu dojde ke ztrátě většiny nutriční hodnoty plodin. Ze studií vyplývá, že z každých 100 kalorií poskytnutých zvířatům ve formě obilovin vhodných pro lidskou výživu získáme ve formě masa nebo mléka v průměru jen 17–30 kalorií.[v] [vi] Studie Univerzity v Minnesotě zjistila u některých živočišných produktů ještě nižší efektivitu. Uvádí, že na každých 100 kalorií obilí zkrmeného zvířatům získáme asi 40 kalorií v mléku, 22 kalorií ve vejcích, 12 v kuřecím, 10 ve vepřovém nebo 3 kalorie v hovězím mase.[vii]
Tato inherentní neefektivita následně způsobuje další typy neefektivity. Zkrmování obilovin zvířatům – což je základ průmyslové živočišné výroby – je plýtvání nejen těmito obilovinami, ale rovněž půdou, vodou a energií použitými k jejich vypěstování. Kromě toho má průmyslová živočišná výroba za následek vysokou úroveň degradace půdy a kontaminace vod.
Dopady a cena některých těchto negativních externalit už byly stanoveny.
Účet, prosím
Když jdeme na nákup nebo jíme v restauraci, samozřejmě za jídlo platíme. Ale když už jsme na odchodu, ozve se diskrétní zakašlání, kdosi nám klepe na rameno a říká: „Obávám se, že jste zapomněli zaplatit část účtu, doplatek na SZP.“
Všichni daňoví poplatníci v EU přispívají na náklady Společné zemědělské politiky (SZP). V rámci SZP je dotacemi každoročně rozděleno okolo 50 miliard eur. Velká část z toho dotuje intenzivní velkochovy.
A ještě další poklepání na rameno: „Kdo podle vás bude platit úklid všeho toho nepořádku, co zůstává po průmyslovém zemědělství – škody na životním prostředí, zdravotní obtíže ze stravy?“ A je nám předložen ještě třetí účet.
20–150 miliard eur/rok - Nadbytek dusíku
Nadbytek dusíku v životním prostředí
Průmyslová živočišná výroba vyžaduje ohromné množství krmných plodin, což podněcuje intenzifikaci produkce plodin masivním používáním dusíkatých hnojiv. Zprávy Evropského hodnocení dusíku (ENA) uvádějí, že 75 % průmyslové produkce reaktivního dusíku (Nr) v Evropě je určeno pro dusíkatá hnojiva (data z roku 2008). ENA upozorňuje, že primární využití Nr není u evropských plodin pro přímou lidskou spotřebu, ale při pěstování plodin na krmení hospodářských zvířat.
ENA uvádí pět hlavních rizik spojených s nadměrným množstvím Nr v životním prostředí: zhoršení kvality vody, kvality ovzduší (a tudíž lidského zdraví, zejména dýchacími obtížemi a rakovinou), kvality půdy (okyselování zemědělské půdy a ztráta půdní biodiverzity), bilance skleníkových plynů, rovnováhy ekosystémů a biodiverzity.[i]
ENA podotýká, že ačkoli k mnoha environmentálním jevům přispívají atmosférické emise oxidů dusíku z průmyslu a dopravy, tento objem emisí je menší než objem reaktivního dusíku pocházejícího ze zemědělství.
ENA odhaduje, že škody na životním prostředí spojené s účinky Nr ze zemědělství v 27 státech EU dosahují 20–150 miliard eur ročně. Analýza nákladů a přínosů dokazuje, že to je více než přínos dusíkatých hnojiv pro farmáře, který je ohodnocen na 10–100 miliard eur ročně.
Jasným příkladem škodlivého účinku přebytku dusíku v životním prostředí je rozsáhlý výskyt sinic v některých oblastech francouzského pobřeží. Studie francouzského ministerstva životního prostředí z roku 2014 Udržitelný rozvoj a energie uvádí, že je každý rok sebráno a zpracováno mezi 50 000 a 100 000 m3 sinic. To v roce 2012 stálo asi 1,7 milionu eur při nákladech 20 eur / m3. Mimo to mají sinice negativní dopad na turismus a lov korýšů.[ii]
Podle odhadu FAO používání hnojiv negativně ovlivňuje mořské a říční ekosystémy, když následkem eutrofizace vody vzniklo na celém světě přes 400 „mrtvých zón“ na celkové ploše 245
000 km2.[iii]
[i] ENA – European Nitrogen Assessment – http://www.nine-esf.org/node/360/ENA-Book.html
[ii] Le point sur les proliférations d’algues sur les côtes métropolitaines, No 180. Ministère de l’Ecologie, du Développement Durable et de l’Energie, January 2014 Environment: http://www.statistiques.developpement-durable.gouv.fr/fileadmin/documents/Produits_editoriaux/Publications/Le_Point_Sur/2014/lps182-proliferation-algues-janvier2014.pdf
[iii] FAO (2011), FAO in the 21st century, Ensuring food security in a changing world, Rome, Italy
29,1 miliardy eur/rok - Znečištění ovzduší
Znečištění ovzduší
Zemědělství je významným zdrojem tří látek, které se významnou měrou podílejí na znečištění ovzduší: čpavku, prachových částic a oxidu dusného. Britské ministerstvo životního prostředí, výživy a záležitostí venkova odhaduje, že cena škod způsobených těmito třemi znečišťujícími látkami pocházejícími ze zemědělství činí 816 milionů liber ročně.[i]
Znečištění ovzduší představuje pro lidské zdraví vážný problém, neboť přispívá k rozvoji onemocnění jako bronchitida, astma, rakovina plic a městnavé srdeční selhání. To s sebou nese i značné externí náklady. Jedna studie analyzovala dopad dánských emisí podle jednotlivých sektorů na zdravotnické externí náklady v Evropě.[ii] Emise z Dánska v Evropě způsobují zdravotnické externí náklady v hodnotě 4,9 miliard eur ročně. Studie zjistila, že největší měrou se na zdravotnických nákladech v Evropě podílí zemědělský sektor, jehož podíl (43 %) je větší než příspěvek silniční dopravy (18 %) a velkých elektráren (10 %). Studie provedená pro USA uvádí, že 10% snížení živočišných emisí čpavku by znamenalo ve vztahu k účinkům částeček zdravotní přínosy přes 4 miliardy dolarů ročně.[iii]
Zpráva francouzského Senátu z roku 2015 došla k závěru, že znečištění ovzduší ve Francii představuje celkové náklady ve výši 68 až 97 miliard eur ročně.[iv] To zahrnuje zdravotnické náklady na léčbu obtíží způsobených znečištěním ovzduší, jako např. některé druhy rakoviny, astma, bronchitida a kardiovaskulární problémy. Dále sem patří náklady vzniklé výpadky produktivity a také ekonomicky vyčíslená hodnota ztráty života a let prožitých s narušeným zdravím. Studie uvádí, že znečištění ovzduší je způsobeno zejména čtyřmi faktory: zemědělstvím, dopravou, průmyslem a bydlením.
[i] New Economics Foundation, 2015. Urgent recall: our food system under review.
[ii] Brandt, J et al, 2011. Assessment of Health-Cost Externalities of Air Pollution at the National Level using the EVA Model System. Centre for Energy, Environment and Health Report series
[iii] Mccubbin, D. R., B. J. Apelberg, S. Roe, and F. Divita, 2002: Livestock Ammonia Management and Particulate-Related Health Benefits, Environmental science & technology, Vol. 36, No. 6, 2002, pp. 1141-1146.
[iv] Sénat, 2015. Rapport fait au nom de la commission d’enquête (1) sur le coût économique et financier de la pollution de l’air, No 610 http://www.senat.fr/rap/r14-610-1/r14-610-1.html
19 miliard eur*/rok - Degradace půdy
Degradace půdy
V britském zemědělském týdeníku Farmers Weekly nedávno vyšel článek s titulkem „Vědci varují, že v britské zemědělské půdě zbývá jen 100 sklizní“.[i] Zmíněná studie závěrem uvádí, že „moderní zemědělství ve snaze o maximalizaci výnosů (…) způsobilo ztrátu organického uhlíku v půdě a zhutnění půdy, což narušuje klíčové regulační a podpůrné procesy ekosystému“.[ii] Autoři studie upozorňují, že úbytek organického uhlíku z půdy „na konvenčně obdělávaných polích je dnes považován za významný faktor omezující produktivitu, protože na mnoha obdělávaných polích je ho nedostatečné množství“.
Evropská komise uvádí, že „45 % evropských půd čelí problémům s půdní kvalitou, což dokládá nízké množství organické hmoty“.[iii] Půdní biodiverzita je ohrožena na 56 % území EU, přičemž klíčovým faktorem ztráty půdní biodiverzity je intenzivní zemědělství.[iv] V roce 2006 Evropská komise odhadla, že degradace půdy ve státech evropské pětadvacítky stojí ekonomiku EU asi 38 miliard eur ročně.[v]
FAO uvádí, že je na celém světě zasaženo mírnou až vážnou mírou degradace přibližně 33 % půd.[vi] FAO zdůrazňuje, že „při současném tempu degradace půd hrozí, že nebudeme moci uspokojit potřeby příštích generací, pokud tento trend nezvrátíme soustředěným úsilím směrem k udržitelnému zacházení s půdou“. FAO uvádí, že každý rok na celém světě ubývá 75 miliard tun půdy, což znamená náklady přibližně 400 miliard dolarů ročně.[vii] Například Brazílie ztrácí následkem eroze půdy kvůli produkci sóji každý rok 55 milionů tun ornice.[viii]
[i] Farmers Weekly, 21 October 2014
[ii] Edmondson et al, 2014. Urban cultivation in allotments maintains soil qualities adversely affected by conventional agriculture. Journal of Applied Ecology 2014, 51, 880–889
[iii] Communication from the Commission on the European Innovation Partnership ‘Agricultural Productivity and Sustainability’. 29.2.2012. http://ec.europa.eu/agriculture/eip/pdf/com2012-79_en.pdf
[iv] Gardi C et al, 2013. An estimate of potential threats levels to soil biodiversity in EU. Global Change Biology (2013), doi: 10.1111/gcb.12159
[v] SEC(2006) 620
[vi] http://www.fao.org/soils-2015/faq/en/
[vii] Livestock’s long Shadow, 2006. UN Food and Agriculture Organisation
[viii] WWF (2006) ‘Facts about Soy Production and the Basel Criteria’
19 miliard eur/rok - Životní pohoda zvířat
Životní pohoda zvířat
Průmyslové metody chovu hospodářských zvířat obecně vedou k nízkým standardům životní pohody zvířat. Nizozemská studie se pokusila kvantifikovat a ohodnotit negativní dopad produkce vepřového na pohodu prasat.[i] Výzkum naznačuje, že náklady spojené se životní pohodou zvířat činí pro 1 kg čerstvého vepřového masa mezi 1,10 a 4,60 euro u konvenčně produkovaného vepřového a mezi 0 a 3,50 euro u bio vepřového. Budeme-li se u konvenčně produkovaného vepřového držet nižší hodnoty a vezmeme-li v potaz, že nejméně 90 % prasat v EU pochází z intenzivních velkochovů, náklady na životní pohodu zvířat činí pro sektor vepřového v EU 19 miliard eur ročně.
[i] Van Drunen M., van Beukering P. and Aiking H., 2010. The true price of meat. Report W10/02aEN. Institute for Environmental Studies, VU University, Amsterdam, The Netherlands.
7,3 miliardy eur/rok - Srdeční choroby
Externality dopadů na lidské zdraví
Vysoká úroveň konzumace masa, kterou v západním světě umožnily průmyslové velkochovy zvířat, má negativní dopady na lidské zdraví. Občané EU v průměru konzumují asi o 40 % více nasycených tuků, než činí doporučená denní dávka navrhovaná pro Evropu Světovou zdravotnickou organizací (WHO), a téměř o 50 % více červeného masa, než je maximální množství doporučené Světovým fondem pro výzkum rakoviny (WCRF).[i] Řada studií ukazuje, že nadměrná konzumace živočišných produktů může vést k obezitě, cukrovce, srdečním onemocněním a některým druhům rakoviny.[ii] [iii] [iv]
Zpráva Světového ekonomického fóra a Harvardské školy veřejného zdraví uvádí, že k 63 % úmrtí ve světě dochází následkem nepřenosných nemocí – především kardiovaskulárních onemocnění, rakoviny, chronických onemocnění dýchacích cest a cukrovky.[v] Zpráva zdůrazňuje, že „nepřenosné nemoci mají významný dopad, poškozují produktivitu a zvyšují výdaje na zdravotnictví.“ Zásadním sdělením zprávy je, že „nepřenosné nemoci už se staly značnou ekonomickou zátěží, která se v průběhu příštích dvou desetiletí stane enormní.“ WHO uvádí jako čtyři hlavní rizikové faktory vzniku nepřenosných nemocí: nezdravou stravu, fyzickou neaktivitu, užívání tabáku a škodlivé užívání alkoholu.[vi]
Studie publikovaná v prestižním časopisu The Lancet došla k závěru, že snížení příjmu nasycených tuků ze živočišných zdrojů o 30 % by ve Spojeném království a v Sao Paulu snížilo celkovou zátěž způsobenou ischemickou chorobou srdeční o 16, respektive o 17 %.[vii] Je pravděpodobné, že údaj pro Spojené království bude obdobný i pro EU jako celek.
Celkové roční náklady na veškerou zátěž spojenou s koronárními onemocněními ve Spojeném království za rok 2003 činily 11,13 miliard eur.[viii] Tato částka zahrnuje náklady britského zdravotnictví, domácího ošetřování a výpadku produktivity. Jelikož by snížení příjmu nasycených tuků ze živočišných zdrojů o 30 % mohlo ve Spojeném království snížit celkovou zátěž způsobenou ischemickou chorobou srdeční o 15 %, jeví se, že by toto snížení ušetřilo britské ekonomice 1,67 miliardy eur ročně.
[i] Westhoek H et al, 2014. Food choices, health and environment: Effects of cutting Europe’s meat and dairy intake. Global Environmental Change, Vol 26, May 2014 p196-205. http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0959378014000338
[ii] European Commission, 2012. Consultation Paper: Options for Resource Efficiency Indicators http://ec.europa.eu/environment/consultations/pdf/consultation_resource.pdf
[iii] Aston LM, Smith JN and Powles JW, 2012. Impact of a reduced red and processed meat dietary pattern on disease risks a and greenhouse gas emissions in the UK: a modelling study. BMJ Open 2012,2e001072 http://bmjopen.bmj.com/content/2/5/e001072.full.pdf+html
[iv] World Cancer Research Fund / American Institute for Cancer Research. Continuous Update Project Interim Report Summary. Food, Nutrition, Physical Activity,and the Prevention of Colorectal Cancer. 2011
[v] Bloom, D.E., Cafiero, E.T., Jané-Llopis, E., Abrahams-Gessel, S., Bloom, L.R., Fathima, S., Feigl,
A.B., Gaziano, T., Mowafi, M., Pandya, A., Prettner, K., Rosenberg, L., Seligman, B., Stein, A.Z., & Weinstein, C. (2011).The Global Economic Burden of Noncommunicable Diseases. Geneva: World Economic Forum.
[vi] World Health Organization. Global status report on non-communicable diseases 2010. Geneva: World Health Organization. http://www.who.int/nmh/publications/ncd_report_full_en.pdf
[vii] Friel S., Dangour A.D., Garnett T., Lock K., Chalabi Z., Roberts I., Butler A., Butler C.D. Waage J., McMichael A.J. and Haines A., 2009. Health and Climate Change 4: Public health benefits of strategies to reduce greenhouse-gas emissions: food and agriculture. Published online November 25, 2009 DOI:10.1016/S0140-6736(09)61753-0
[viii] Leal et al, 2006 Economic burden of cardiovascular diseases in the enlarged European Union. European Heart Journal (2006) 27, 1610–1619
5,4 miliardy eur/rok - Kampylobakter a salmonela
Nemoci přenášené potravinami
Americká studie odhaduje, že náklady nemocí přenášených potravinami v USA činí 152 miliard dolarů ročně. Tento údaj zahrnuje zdravotnické náklady (služby nemocnic, služby lékařů a léčiva) a ztráty na kvalitě života (úmrtí, bolest, utrpení a funkční neschopnost).[i]
Studie Floridské univerzity nalezla 10 nejčastějších kombinací patogen-potravina a došla k závěru, že z hlediska nákladů nemoci i z hlediska ztráty let života v plné kvalitě podle ukazatele QALY působí největší škody kampylobakter v drůbežím mase.[ii] Salmonela v drůbeži byla čtvrtá nejškodlivější. Studie zjistila, že kontaminované drůbeží maso má na veřejné zdraví největší dopady ze všech potravin. Každoročně má na svědomí náklady na nemoci přes 2,4 miliardy dolarů a ztrátu přes 15 000 let života vážených kvalitou podle QALY. Téměř všechna kuřata jsou v USA produkována průmyslově.
Studie amerického ministerstva zemědělství (DoA) z roku 2015 odhaduje, že nemoci přenášené potravinami představují pro USA ekonomickou zátěž ve výši přes 15,5 miliard dolarů ročně.[iii]
Kampylobakter
Britský Úřad pro potravinové standardy (FSA) odhaduje, že kampylobakterióza stojí britskou ekonomiku asi 900 milionů liber ročně. Uvádí, že zhruba čtyři z pěti případů kampylobakteriózy ve Spojeném království způsobuje kontaminovaná drůbež.[iv]
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) odhaduje, že v 27 státech EU dochází ročně ke zhruba devíti milionům případů nákazy člověka kampylobakteriózou. Zátěž společnosti způsobená kampylobakteriózou a jejími následky činí v EU každoročně 0,35 milionů ztracených let života vážených disabilitou (DALY) a představuje roční náklady ve výši 2,4 miliard eur.[v]
Není pochyb, že drůbež je hlavním zdrojem kampylobakterů.[vi] EFSA uvádí, že drůbeží maso je hlavní zdroj kampylobakteriózy, přičemž za 20–30 % případů kampylobakteriózy u člověka je zodpovědné maso brojlerů a celému rezervoáru kura (brojlerům a nosnicím) lze připsat 50–80 % případů.[vii] Zhruba 90 % brojlerů v EU je chováno průmyslově.
Salmonela
EFSA uvádí, že je v EU ročně ohlášeno přes 100 000 případů salmonelózy u lidí. EFSA odhaduje, že celková ekonomická zátěž způsobená salmonelózou u lidí může činit až 3 miliardy eur ročně.[viii] EFSA upozorňuje, že se salmonela nejčastěji vyskytuje ve vejcích a v syrovém mase prasat, krůt a kuřat.[ix] Většina drůbeže a prasat je v EU chována v průmyslových podmínkách.
Evropská studie hejn nosnic nalezla salmonelu ve 30,8 % procentech chovů nosnic v EU. Zjistila, že klecová produkce byla spojena s vyšším rizikem jejího výskytu než ostatní zkoumané typy chovu nosnic.[x] Také studie výskytu salmonely u britských nosnic zjistila, že neklecové systémy byly spojeny se sníženým rizikem.[xi]
[i] Scharff R.L., 2010. Health-related costs from foodborne illness in the United States. The Produce Safety Project at Georgetown University. www.producesafetyproject.org
[ii] Batz M. B., Hoffmann S. and Morris J.G., 2011. Ranking the Risk: the 10 pathogen-food combinations with the greatest burden on public health. Emerging Pathogens Institute, University of Florida.
[iii] Hoffmann S et al, 2015. Economic Burden of Major Foodborne Illnesses Acquired in the United States. USDA Economic Research Service. Economics Information Bulletin No. 140
[iv] Food Standards Agency, 2015. https://www.food.gov.uk/science/microbiology/campylobacterevidenceprogramme
[v] EFSA Panel on Biological Hazards (BIOHAZ); Scientific Opinion on Campylobacter in broiler meat production: control options and performance objectives and/or targets at different stages of the food chain. EFSA Journal 2011;9(4):2105. [141 pp.]. doi:10.2903/j.efsa.2011.2105.
[vi] Lyne A., Jørgensen F., Little C., Gillespie I., Owen R., Newton J. and Humphrey T., 2007. Project B15019: review of current information on campylobacter in poultry other than chicken and how this may contribute to human cases. http://www.foodbase.org.uk//admintools/reportdocuments/34_68_Project_B15019_Campylobacter_in_poultry_other_than_chicken-.pdf
[vii] EFSA Panel on Biological Hazards (BIOHAZ); Scientific Opinion on Campylobacter in broiler meat production: control options and performance objectives and/or targets at different stages of the food chain. EFSA Journal 2011;9(4):2105. [141 pp.]. doi:10.2903/j.efsa.2011.2105.
[viii] http://www.efsa.europa.eu/en/topics/topic/salmonella.htm accessed 7 February 2014
[ix] Ibid.
[x] Report of the Task Force on Zoonoses Data Collection on the Analysis of the baseline study on the prevalence of Salmonella in holdings of laying hen flocks of Gallus gallus, The EFSA Journal (2007) 97.
[xi] Snow L.C., Davies R.H., Christiansen K.H., Carrique-Mas J.J., Cook A.J.C. and Evans S.J., 2010. Investigation of risk factors for Salmonella on commercial egg-laying farms in Great Britain, 2004-2005. Veterinary Record 166: 579-586. doi: 10.1136/vr.b4801
2,43–4,75 miliard eur/rok - Znečištění vody
Znečištění vody v Belgii, Francii, Nizozemsku, Švédsku, Španělsku a Spojeném království
Nadužívání a znečištění vody
Průmyslová živočišná výroba obecně využívá a znečišťuje více podzemních a povrchových vod než pastevní nebo smíšené systémy.[i] Klíčovými činiteli znečištění vody jsou nevstřebaný dusík a fosfor z hnojiv a chemikálie z pesticidů. Člověkem způsobená eutrofizace na celém světě znehodnocuje sladkovodní ekosystémy, protože snižuje kvalitu vody a pozměňuje strukturu a funkci ekosystémů. Difúzním znečištěním ze zemědělských zdrojů je zasaženo přes 40 % řek a pobřežních vodních ploch.[ii]
Podle britské studie zatížilo zemědělství v období 2002/2003 vodohospodářské společnosti náklady na odstranění dusičnanů, pesticidů a dalších látek z vody v hodnotě 271 milionů liber.[iii]
Podle OECD činily v šesti členských státech EU (Belgii, Francii, Nizozemsku, Švédsku, Španělsku a Spojeném království) náklady spjaté se znečištěním vod 2,43–4,75 miliard eur za rok.[iv]
Americká studie zjistila, že koncentrace dusíku a fosforu přesahují referenční hodnoty ve všech živných ekoregionech v USA.[v] Ve 12 ze 14 ekoregionů byly referenční hodnoty překročeny ve více než 90 % řek. Studie vypočetla potenciální roční hodnotu ztrát ve formě nákladů na úpravu pitné vody, rekreační využívání vody, nákladů na obnovu ohrožených druhů a škod na pobřežních biotopech. Souhrnné náklady na dopady eutrofizace sladkovodních zdrojů v USA činily přibližně 2,2 miliardy dolarů ročně. Studie poukazuje na to, že podstatná část eutrofizace zapříčiněné člověkem je způsobena používáním hnojiv. Autoři podotýkají, že jejich zhodnocení ekonomické ztráty pravděpodobně podceňuje.
Řada studií porovnává environmentální dopady bezpastevních a pastevních chovů mléčného skotu v Evropě s přihlédnutím ke třem faktorům: potenciálu globálního oteplování, znečištění ovzduší emisemi čpavku a eutrofizačnímu potenciálu.[vi] [vii] [viii] Odhadované náklady způsobené těmito rozdílnými efekty jsou mnohem vyšší u bezpastevních systémů s vysokými vstupy než u pastevních systémů s nízkými vstupy.
[i] Mekonnen M and Hoekstra A, 2012. A global assessment of the water footprint of farm animal products. Ecosystems.: DOI: 10.1007/s10021-011-9517-8
[ii] The European Environment: state and outlook 2015. European Environment Agency
[iii] O’Neill, D. (2007). The total external environmental costs and benefits of agriculture in the UK.
[iv] OECD, 2012. Agriculture and Water Quality: Monetary Costs and Benefits across OECD Countries
[v] Dodds et al, 2009. Eutrophication of U.S. Freshwaters: Analysis of Potential Economic Damages. Environ. Sci. Technol., 2009, 43 (1), 12-19
[vi] Guerci, M., Knudsen, M.T., Bava, L., Zucali, M., Schonbach, P. & Kristensen, T. (2013) Parameters affecting the environmental impact of a range of dairy farming systems in Denmark, Germany and Italy. Journal of Cleaner Production, 54: 133-141.
[vii] O’Brien, D., Shalloo, L., Patton, J., Buckley, F., Grainger, C. & Wallace, M. (2012) A life cycle assessment of seasonal grass-based and confinement dairy farms. Agricultural Systems, 107: 33-46.
[viii] Schonbach, P., Biegemann, T., Kamper, M., Loges, R. & Taube, F. (2012) Product carbon footprint milk from pasture and from confinement-based dairy farming. In Grassland – A European Resource? Proceedings of the 24th General Meeting of the European Grassland Federation, Lublin, Poland, 3-7 June 2012, pp. 571-573. Grassland Science in Europe, Vol. 17.
0,3 miliardy eur/rok** - Antimikrobiotická rezistence
Antimikrobiální rezistence
Hlavním důvodem antimikrobiální rezistence je užívání a zneužívání antimikrobiotik v humánní medicíně. WHO nicméně zdůrazňuje, že ke vzniku lidem nebezpečných bakterií odolných vůči antimikrobiotikům taktéž významně přispívá přílišné používání antimikrobiotik v intenzivních chovech hospodářských zvířat.[i] Vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) uvádí, že „snížení množství antimikrobiotik používaných v živočišné výrobě v EU má vysokou prioritu.“[ii] WHO uvádí, že se celosvětově v zemědělství používá přibližně polovina současné produkce antibiotik jak k podpoře růstu a prevenci nemocí, tak k léčbě nemocných zvířat.[iii]
Vazbu mezi intenzivním zemědělstvím a vysokou úrovní používání antimikrobiotik podtrhuje fakt, že podle údajů britské veterinární správy (VMD) je okolo 90 % antibiotik prodaných ve Spojeném království pro hospodářská zvířata určeno pro prasata a drůbež, dva druhy zvířat nejčastěji chované v podmínkách intenzivních velkochovů.[iv]
Každý rok v EU zemře na infekce způsobené rezistentními mikroorganismy 25 000 pacientů, což představuje zdravotnické výdaje a ztrátu produktivity v hodnotě minimálně 1,5 miliardy eur.[v] Nedávná studie zadaná britskou vládou ukazuje, že pokračující nárůst rezistence by ve srovnání se současnou úrovní na celém světě ročně způsobil úmrtí o 10 milionů lidí více a pokles hrubého domácího produktu o 2–3,5 %.[vi] Studie odhaduje, že pokud nebude problém rezistence vůči antimikrobiotikům řešen, svět může v období od nynějška do roku 2050 přijít o ekonomické výstupy v hodnotě 60 až 100 bilionů dolarů.
Americká centra pro kontrolu a prevenci nemocí odhadují, že v USA jsou bakteriemi rezistentními vůči antibiotikům každoročně infikovány nejméně 2 miliony lidí a v přímém důsledku těchto infekcí každoročně zemře nejméně 23 000 osob.[vii] Uvádějí také, že se v USA prodá více kilogramů antibiotik pro potravinová zvířata než pro lidi.
[i] World Health Organisation, 2012. The evolving threat of antimicrobial resistance
[ii] EFSA Panel on Biological Hazards (BIOHAZ); Scientific Opinion on the public health risks of bacterial strains producing extended-spectrum β-lactamases and/or AmpC β-lactamases in food and food-producing animals. EFSA Journal 2011;9(8):2322.
[iii] World Health Organization press release 6 April 2011, World Health Day 2011, Urgent action necessary to safeguard drug treatments, http://www.who.int/mediacentre/news/releases/2011/whd_20110406/en/index.html
[iv] VMD (2009) Sales of antimicrobial products authorised for use as veterinary medicines, antiprotozoals, antifungals and coccidiostats, in the UK in 2008, VMD. http://www.vmd.defra.gov.uk/pdf/salesanti09.pdf
[v] European Commission, 2011. Action plan against the rising threats from antimicrobial resistance
[vi] O’ Neill J, 2014. Antimicrobial resistance: tackling a crisis for the health and wealth of nations
[vii] Antibiotic resistance threats in the United States, 2013. U.S. Department of Health and Human Services. Centers for Disease Control and Prevention
168,69 miliardy eur
ROČNÍ ÚČET ZA NEGATIVNÍ EXTERNALITY V EU
* Za předpokladu, že 50 % degradace půdy v EU je způsobeno zemědělstvím; skutečné číslo by mohlo být ještě vyšší
** Za předpokladu, že 20 % zdravotnických nákladů a výpadků produktivity způsobených antimikrobiální rezistencí lze přisoudit používání antimikrobiotik v zemědělství
*** Ve dvou případech, kdy jsou náklady určeny pouze rozsahem, jsme do součtu použili střední hodnotu
Uvedený úhrn nákladů 168 miliard eur ročně způsobených negativními externalitami zemědělství je téměř jistě výrazně podhodnocen, jelikož jsme vzhledem k aktuální nespolehlivosti příslušných dat nezahrnuli náklady dopadů zemědělství a potravinářství na:
- Ztrátu biodiverzity
- Změnu klimatu
- Obezitu, diabetes a některé rakoviny.
Dále zahrnuje u znečištění ovzduší údaje z pouhých dvou členských států (Dánska a Francie) a znečištění vody ze šesti členských států (Belgie, Francie, Nizozemska, Švédska, Španělska a Spojeného království). Kromě toho jsou náklady špatné pohody zvířat započteny pouze ze sektoru chovu prasat.
Náprava našeho systému cen potravin
K internalizaci jak pozitivních, tak negativních externalit lze využít široké spektrum opatření. Externí náklady je možno internalizovat legislativně, fiskálními opatřeními či profesními kodexy a standardy nastavenými potravinářskými podniky. Možná nejpřímějším způsobem jsou fiskální opatření. Daněmi lze internalizovat externí náklady, případně podporovat určitá produkční a spotřebitelská rozhodnutí nebo od nich odrazovat.
Pomocí dotací lze podporovat pozitivní externality nebo pomoci těm, kdo chtějí negativní externality omezit. Daleko větší část rozpočtu SZP by měla být v EU určena na podporu takové živočišné výroby, která produkuje potraviny vysoké nutriční kvality při dobrých standardech ochrany životního prostředí a pohody zvířat.
Studie nizozemské agentury pro hodnocení vlivů na životní prostředí PBL došla k závěru, že „trvalé problémy s udržitelností v sektoru živočišné výroby vyžadují výraznou změnu výrobního systému … Podpora investic do lepších systémů chovu hospodářských zvířat a zlepšení řídících postupů by v následujících rozpočtových obdobích vyžadovala odhadem 5 až 10 % celkového rozpočtu SZP.“[viii]
Fiskální opatření sama o sobě nedokážou přetvořit potravinový systém tak, aby produkoval potraviny vysoké kvality. Je třeba je zavádět v součinnosti s dalšími strategiemi a politikami zaměřenými na zlepšení našeho potravinového systému, jako například regulace, dobrovolné iniciativy potravinářských podniků, podpůrné veřejné zakázky a zvyšování informovanosti spotřebitelů.
Aktuální zpráva Chatham House a FCRN zdůrazňuje, že restrukturalizace našeho potravinového systému nemůže být ponechána na „dobré vůli nebo osvíceném vlastním zájmu průmyslu“, ačkoli při ní budou hrát významnou roli.[ix] Zpráva upozorňuje, že neintervenční přístup vlád je třeba nahradit ochotou nastavit silný politický, regulační a fiskální rámec.
Zdůrazňuje, že vlády musí vládnout a že musí být připraveny se do věcí vložit a vést. Poukazuje na to, že „podpůrné politické prostředí … umožňuje většímu množství dobrovolných přístupů a dohod skutečně dosáhnout svých zamýšlených cílů.“
