Když byly moje děti malé, věrně jsem znovu přijímala slavnostní návyky, se kterými jsem vyrostla. Ačkoli se anglickému počasí obvykle nepovedlo vykouzlit sníh, zajistila jsem třpytící se stromek, oheň v krbu a na okrajích postelí visely punčochy pro Santu, aby je naplnil dobrotami. Vstávala jsem se svítáním, abych přichystala veliký oběd, se všemi tradičními parádami, ke kterým patří crackers (mini balíčky s překvapením) a papírové čepice.

Nyní ale, když jsou mé děti mladými dospělými lidmi, jsou tyhle tradice odhazované jako zaprášené cetky. Jejich starosti o životní prostředí utvářejí úplně nový druh Vánoc. Letos čtyři z nich dokonce volily proti tomu mít řádný stromek s odůvodněním, že jeden pokácet pro tak povrchní záměr není ekologické.

„Jasně,“ zděšeně jsem zašeptala, „nechcete umělý?“

„To vůbec,“ říká Jake. „Nejsou obnovitelné nebo recyklovatelné a znečišťují svět.“

„Myslela jsem, že bychom mohli nasbírat větve a ozdobit je,“ navrhuje Lily.

Já jsem ale rozhodnutá mít lesem vonící smrk se skutečným jehličím, ačkoli popadá všude po koberci (poté, co stromek napadly kočky a zničily ozdoby zavěšené nízko). Naše rozdíly v názorech mě přivádí k údivu, proč jsem tak nostalgická a odkud se tyhle tradice vzaly. Zdá se, že jsme jehličnany na ozdobu tahali dovnitř od doby, kdy princ Albert jeden postavil na hradě Windsor, čímž přinesl německou tradici do Anglie (ačkoli královna Šarlota vytvořila britský vánoční strom o tři století dříve, v roce 1800). Dlouho předtím tu byly pohanské rituály zahrnující větve jehličnanů.

Obrázek: Královna Viktorie, princ Albert a jejich děti na hradě Windsor v roce 1848. Britská tradice vánočního stromku se datuje od tohoto roku. – Hulton archive Collection / Getty Images

Já ale nemyslím na pohany, nebo viktoriány se stromy ozářenými svícemi, myslím na svoje vlastní dětství a ty dávné stromy zářící v mojí paměti, působící jako majáky vánoční minulosti. Možná že jsem vinná sentimentalitou, já ale opravdu chci skutečný stromek. Takže dělám zběžný rychlý průzkum, abych znovu ujistila svoje znepokojené děti, že udělat to není úplně zvrácená věc.

Je důležité se ujistit, že vyřazený stromek neskončí na skládce. Místo toho mohou být stromky rozštípány a proměněny v kompost na zahradě.

Milovala jsem plížení se do ložnic mých dětí, abych na okraje jejich postelí umístila šustivé ponožky a jejich nadšení, když se ráno budily o páté, aby vtrhly do mého pokoje mi ukázat, co dostaly.

Dnes předávám předběžně plněné punčochy, když jdu spát. Nedáváme si žádné jiné dárky. Bylo to společné rozhodnutí, abychom ustoupili od konzumního šílenství. Pro „náplně“ punčoch mi posílají odkazy na ty přesně správné věci. Všechno, co musím udělat, je stisknout tlačítko – čímž utínám překvapení, ale vyhýbám se zklamání.

Tradice jedení krocana na Vánoce v Británii je starší než zdobení neopadavých stromů. Lidová historie má Jindřicha VIII. za prvního anglického monarchu, který na První svátek vánoční servíroval krocana. Dny pečeně a klobásové nádivky jsou za námi. Žádné další kopy sýrů nebo šunka na Druhý svátek vánoční. Užívala jsem si každé sousto každého vánočního jídla v před-veganské éře mého života. Můj svět se ale změnil s přechodem mých dětí k veganství a stejně tak Vánoce.

Již nemusím o půlnoci nadívat krocanův zadek a pak vstávat dříve než všichni ostatní, abych ho dala do trouby. Moje veganské děti si vyhrnou rukávy, aby pomohly s přípravou ořechové pečeně, pečené zeleniny a houbové omáčky. Jedna ze skvělých věcí ohledně našeho vánočního jídla bez masa a mléčných produktů je, že se pak necítíme jako přejetí parním válcem.

Moje děti se netouží vracet k něčemu, co je pryč, a já chápu jejich názor, že tradiční požitkářství se zdá být v rozporu se světem, ve kterém dnes žijeme. Vždy budu opatrovat své vzpomínky na vánoční minulost, ale je úleva se je nepokoušet oživit.

Některá jména byla změněna.
Přeloženo z anglického originálu: Saskia Sarginson pro Guardian