Podle aktuálního průzkumu vlády a vzdělávácí zařízení nesdělují nejefektivnější způsoby jak mohou jedinci omezovat svou uhlíkovou stopu.
Podle článku publikovaného v časopisu Environmental Research Letters dospěla studie Lundovy univerzity k závěru, že postupné změny, které jsou prosazovány národními vládami, mohou představovat promarněnou příležitost k redukci emisí skleníkových plynů pod úroveň, která je potřebná k zabránění zvýšení teploty o více než dva stupně.
Čtyři činnosti, které nejvíce snižují uhlíkovou stopu jedince, jsou: konzumace rostlinné stravy, nevyužívání letecké dopravy, život bez vlastního automobilu a menší rodiny (méně dětí).
Výzkum analyzoval 39 odborně ověřených publikací, kalkulačky pro výpočet uhlíkové stopy a vládní zprávy. Z nich výzkumníci vypočítali rozsah, který individuální změny životního stylu mají na snížení produkce skleníkových plynů. Analýza následně definovala kroky, kterými každý jednotlivec může nejvíce snížit emise skleníkových plynů.
“Je příliš mnoho faktorů, které ovlivňují klimatický dopad našich osobních rozhodnutí, ale komparace všech studií nám umožňuje s jistotou říci, které z těchto rozhodnutí jsou nejdůležitější. Ti z nás, kdo chtějí v otázce klimatu učinit krok vpřed, by měli vědět, jaká opatření mají největší možný dopad.” uvedl vedoucí projektu Seth Wynes.
“Zjistili jsme, že existují čtyři činnosti, které mohou vést k podstatnému snížení individuální uhlíkové stopy: rostlinná strava, omezení letecké a osobní automobilové dopravy a preference méně početných rodin. Například život bez automobilu ušetří emise v odhadované výši 2,4 tun CO2 ročně, zatímco čistě rostlinné stravování ušetří ročně množství zhruba 0,8 tun CO2. Tyto činnosti mají tedy mnohem větší potenciál redukce emisí než obecně podporované strategie jako rozsáhlá recyklace (která je 4x méně efektivní než čistě rostlinné stravování) nebo využití úsporných žárovek (8x méně efektivní).”
Výzkumníci také zjistili, že kanadské školní učebnice nebo vládní zdroje z EU, USA, Kanady a Austrálie uvedené čtyři činnosti s největším potenciálem pro snížení individuální uhlíkové stopy vůbec nezmiňují a namísto toho se soustředí na postupné změny s prokazatelně menším potenciálem pro snížení emisí.
“Uvědomujeme si, že toto jsou velmi osobní volby, zároveň ale nemůžeme ignorovat dopady našeho životního stylu na globální klima. Změny, které jsem ve vlastním životním stylu učinila, dnes vnímám jako pozitivní zkušenost. Je obzvláště důležité, aby si mladí lidé osvojili ve svých celoživotních návycích zohledňování toho, které jejich činnosti mají na životní prostředí největší vliv. Doufáme, že tyto poznatky podnítí diskuzi a inspirují jednotlivce.” dodává spoluautorka studie Kimberly Nicholas.
