Proč jsem se stal veganem
– a proč vy byste měli taky

Na počátku října jsem překvapil svoji rodinu, přátele a kolegy oznámením, že jsem se stal veganem.

Do té doby jsem nebyl ani vegetariánem. Miloval jsem párky, jedl několikrát během týdne kuře a nedokázal jsem si představit žít bez sýru. Samozřejmě jsem dlouho věděl, že chov hospodářských zvířat je odporný byznys. Tak jako každý jsem viděl ty znepokojující obrázky podmínek ve velkochovech drůbeže, dobytka a prasat. Při kupování, objednávání a jedení jídla jsem byl i tak schopen zastrčit ty obrázky někam do pozadí mé mysli.

Dlouho jsem byl také přesvědčen, že způsob stravování těžce založený na mase je pro nás špatný a že je spojen s mnoha zdravotními problémy rozvinutého světa: obezita, diabetes, srdeční onemocnění atd. Ale bylo to jako s cigaretami. Přijal jsem důkaz, že kouření způsobuje rakovinu, dušnost a mnoho dalších chronických onemocnění, a vždy jsem tušil, že jednoho dne přestanu. Ale stále jsem oddaloval nevyhnutelné. Nebylo to dříve než v mých 47 letech, kdy už jsem kouřil více než 30 let, než jsem konečně přestal. 

A nyní, ve svých 60 letech, jsem se vzdal stravování se živočišnými produkty. Podnětem mi ale nebyla starost o mé zdraví. Ani jím nebyla starost o blaho zvířat. Bylo jím spíše něco, o čem jsem předtím příliš nepřemýšlel: devastační působení chovu hospodářských zvířat na životní prostředí. Začalo to u článku v deníku Guardian o zprávě WWF, která upozornila na obrovský rozsah poškození způsobovaného planetě produkcí krmiva pro hospodářská zvířata. Studie zjistila, že „60 % ztráty globální biodiverzity je daných způsobem stravování postaveném na mase“. Uvádí, že jen samotná dodávka masa ve Spojeném království „je přímo propojená s vyhynutím odhadem 33 druhů doma a v zahraničí“.

Stát se veganem je, jsem nyní přesvědčen, tou nejlepší věcí, kterou jakýkoli jednotlivec může udělat, aby pomohl životnímu prostředí. Chov hospodářských zvířat způsobuje poškození v rozsahu, kterému prostě nemůže být umožněno pokračovat. Například je hlavním přispěvatelem ke změně klimatu, emitujícím více skleníkových plynů než všechna auta, letadla a lodě na světě dohromady. A těmito plyny, přicházejícími v potaz, jsou zejména metan a oxid dusný.

Několik nedávných studií došlo k závěru, že jediným způsobem, jak EU může dosáhnout svých emisních cílů, je prostřednictvím zásadního odchodu od stravování na bázi masa.

Zla intenzivního živočišného zemědělství byla živě a detailně popsaná v posledních letech Philipem Lymberym, výkonným ředitelem organizace Compassion in World Farming, v jeho knihách Farmageddon (vyšlo v češtině) a Dead Zone. Ale Lymbery nezachází dostatečně daleko. Nenavrhuje, aby se stal veganem každý. Věří, že řešením je vrátit se k tradičním smíšeným farmám odpradávna, kde se střídala pole obilovin a trávy a zvířatům bylo umožněno pást se.

Žel pro Lymberyho, existuje přesvědčivý důkaz, že o to se nejedná. Letos byla publikovaná hlavní zpráva přesně k tomuto případu organizací Food Climate Research Network v Oxfordu. Její vedoucí autorka, Dr. Tara Garnett, shrnula její zjištění:

„Pasoucí se dobytek je přispěvatelem ke změnám klimatu, jako všechen dobytek… Pokud vysoce spotřebovávající jednotlivci a země chtějí učinit něco pozitivního pro klima, přechod na hovězí z pastvy při současné úrovni spotřeby není řešením. Řešení je jíst méně živočišných výrobků všeho druhu.“

Pokud jíte vepřové, drůbeží nebo vejce, tak přispíváte k masivním redukcím biodiverzity; pokud jíte hovězí, sýr nebo pijete mléko, přispíváte ke globálnímu oteplování. A pokud si myslíte, že jíst ryby je cestou vpřed, měli byste si přečíst knihu Charlese Clovera nazvanou The End of the Line: How Overfishing Is Changing the World and What We Eat.