Hlavní fotografie: Aktivistka kontroluje zvířata na hranicích. Autorka: Jo-Anne McArthur/Eyes on Animals, pro Guardian
Celosvětová poptávka po mase zapříčiňuje, že se po světě přepravuje více zvířat než kdy předtím. Aktivisté říkají, že podmínky, které zvířata podstupují, jsou neúnosné – a my všichni před tím zavíráme oči.
Na hraničním přechodu Kapikule mezi Tureckem a Bulharskem, kráčí Lesley Moffat po parkovišti nákladních vozů nabitých živými krávami a ovcemi, čekajícími na tomto území nikoho na přepravu do zemí mimo EU. Někdy zvířata stráví v přepravnících několik dní, zavřená v kovových kontejnerech sotva chráněných před přímým sluncem, mezitím, co se řidiči, úředníci, dovozci a vývozci handrkují o papíry a poplatky.
Krávy bojují o místo blíž čerstvému vzduchu. Kontejnery jsou plné moče a hnoje, hladina amoniaku se uvnitř přípojných vozidel stále zvyšuje. Moffat – zakladatelka holandské neziskové organizace Eyes on Animals – prostrčí ruku skrz mřížku jednoho nákladního automobilu, aby zkontrolovala přístup k vodě. “Podívejte se na to,” řekla, a v ruce držela slámu, která ve spojení s hnojem ucpala napajedlo. “Ucpalo se to slámou a výkaly , takže se z toho nemohou napít,” říká. “Řidiči jim musí dát vodu do kbelíku.”
“Řidiči jim musí dát vodu do kbelíku…” skot čekající na hranicích. Autorka: Jo-Anne McArthur/Eyes on Animals, pro Guardian
Vytáhne elektronický teploměr z pouzdra a prostrčí ho skrz mříž. Poznamenává, že teplota je více než 30° C – vyšší než povolují předpisy EU – a zapíše ji do svého kontrolního seznamu. Takto pokračuje od jednoho kontejneru k dalšímu, někdy se snaží vystresovaná zvířata uklidnit pohlazením a některým dá napít vody ze své vlastní láhve. “Tahle má známky tepelného stresu – vyplazuje jazyk,” ukáže na krávu uvnitř jednoho z nákladních automobilů.
Jsou to roky, co úřady slibují vybudovat částečně zastřešené výběhy, kde by zvířata mohla na hranicích čekat. Dokonce mají hotové plány, ale nic se nestalo. “Každý rok to tady probíhá stejně,” říká. “Přepravníky přijíždí, když je více než 30° C, přestože to není legální. Je tady jen jeden hydrant, žádná infrastruktura, přepravníky stojí na slunci celé dny.”
Poptávka po mase vzrůstá po celém světě, i když průmysl čelí výzvám aktivistů za práva zvířat a rostoucímu vegetariánskému a veganskému životnímu stylu na západě. Obchod s přepravou živých zvířat prosperuje. V každém okamžiku se na planetě přepravují zvířata na obrovské vzdálenosti. Koně z USA se přepravují na jatky v Mexiku. Prasata z Kanady zakouší zase mrazivé teploty při zdlouhavém čekání na hranicích s USA. Hospodářská zvířata ze střední Evropy jsou přepravována do nejvzdálenějších oblastí Ruska, kde jsou poražena, vykrmována nebo chována. Skot z Austrálie, Uruguaye a Argentiny je přepravován na lodích a musí vydržet až několika-týdenní výlety na Blízký východ.
Obchod rychle roste. Vývoz živých koní, skotu, kuřat, ovcí, prasat a koz – většinou do Turecka, severní Afriky a na Blízký východ – v letech 2014 – 2017 vzrostl o 62,5 % na 586 milionů kilogramů. V loňském roce Austrálie vyvezla 2,85 milionů hospodářských zvířat v hodnotě 1,4 miliardy dolarů, většinou do Kuvajtu, Kataru a Indonésie, a čísla rostou. Podle australského statistického úřadu vývoz živých ovcí vzrostl o 21,4 % a vývoz živých telat se mezi březnem 2017 a březnem 2018 zvýšil o 9,7 %.
“Průmyslové zemědělství jsem poznala, když mi bylo 12 let… to ze mě udělalo aktivistku.” – Lesley Moffat
Obchod se živými zvířaty se vyplatí. Turci jsou ochotni zaplatit více peněz, protože konzumují daleko více masa než sami produkují. Přeprava živých zvířat snižuje náklady za chladící zařízení, která by musela vozit maso. Evropská unie zase dováží velké množství ovoce a zeleniny, takže vývozem živých zvířat vyrovnává svoje náklady.
Navíc, řezníci muslimských zemí požadují maso z čerstvě poražených jehňat a skotu. “Jde o kulturu,” říká Jean-Luc Mériaux, generální tajemník Evropského svazu obchodníků s masem a dobytkem (UECBV), bruselské skupiny lobbistů, která tvrdí, že vývozní obchod významně přispívá k hospodářství EU. “Chtějí velmi čerstvé maso, jedí to ihned po porážce. A pokud je nebudeme zásobovat my, udělá to někdo jiný – třeba Brazílie, Uruguay nebo Austrálie.”
Zvířata na hranicích. Autorka: Jo-Anne McArthur/Eyes on Animals, pro Guardian
Přeprava zvířat vyvolává nepříjemné etické otázky. Tady na hranici mezi Tureckem a Bulharskem, na překladišti, kde tolik zvířat opouští EU do Turecka a na Blízký východ, je mnoho krav namačkáno do kontejnerů tak, že si nemohou lehnout. Jen málo z nich bučí, což je možná známka vyčerpání. Jedna kráva krvácí z čerstvého pahýlu, protože si o konstrukci vozu utrhla roh.
Moffat aktivně mluví s řidiči nákladních automobilů a snaží se nabídnout péči zvířatům, jak jen to jde. Když zkolabuje novorozené telátko (pravděpodobně se narodilo během přepravy), zavolá veterináře z nedalekého města Edirne v severozápadním Turecku a zaplatí za ošetření.
Moffat je vnučka chovatelů skotu v Ontariu. Se svými přibližně 40 kravami zacházeli dobře, ale jako dítě sledovala, jak se celosvětově zemědělství mění a vytváří pro hospodářská zvířata průmyslové prostředí, které považovala za nesnesitelné pro zvířata a nezdravé pro lidi konzumující jejich maso. “Poznala jsem průmyslové zemědělství, když mi bylo 12 let,” říká. “Právě proto jsem aktivistka.”
Nyní osobně pronásleduje obchodníky a nákladní automobily, často mnoho kilometrů, aby se podívala, jak zacházejí se svěřenými zvířaty. Její nejhorší zkušenost se odehrála v roce 2005, když sledovala podnikatele na belgickém venkově. Sledovala ho z druhé strany pole, jak nakládá osly na nákladní auto. Uviděl ji. Utekla zpátky k autu. Chovatel přišel s baseballovou pálkou, rozbil jí auto a snažil se ji dohnat, když odjížděla. “Nikdy jsem nejela tak rychle,” říká. “Jela jsem po okreskách rychlostí 180 km/h.” Nakonec zaparkovala před kavárnou a zavolala pomoc.
Většina setkání je mnohem méně konfrontační. Během hodin strávených na hranicích několik kamioňáků, které Moffat probudí ze šlofíků, souhlasí s tím, že zapnou větráky uvnitř přívěsů. Jiní slibují, že zvířatům poskytnou vodu, zatímco budou čekat na vyřízení celních dokladů. Moffat situaci s řidiči chápe, většina z nich by totiž, nebýt industrializace zemědělství, pracovala někde na farmě. Mnoho řidičů vyjadřuje ke zvířatům sympatie a zdá se, že budou spolupracovat.
“Řidiči nejsou ti, kdo v tom má velké peníze,” říká. “Nejsou to šéfové. Aby zaměstnavatel ušetřil peníze, jsou nuceni řídit opravdu dlouhé hodiny, dlouhé vzdálenosti sami, což je nezákonné.”
Lesley Moffat a veterinář Ibrahim Sarigöz ošetřují telátko. Autorka: Jo-Anne McArthur/Eyes on Animals, pro Guardian
Je to jen jedna z front po celém světě, na které aktivisté bojují dlouhé roky. V devadesátých letech ovládly tisk rozsáhlé protesty ve Velké Británii. V roce 1995 byla 31 letá aktivistka za práva zvířat Jill Phipps zabita nákladním automobilem během protestu proti vývozu živých telat do Nizozemska. Nyní se téma dostalo do popředí díky diskusi o Brexitu. Britský ministr životního prostředí Michael Gove diskutuje zákaz vývozu živých zvířat poté, co země opustí EU. Je to krok, který v rámci pravidel volného trhu EU není možný. Nový Zéland zakázal vývoz živých zvířat na porážku v roce 2003, zatímco aktivisté v Austrálii nyní bojují za zákaz po zveřejnění skrytých záznamů odhalujících utrpení uvnitř lodí přepravujících hospodářská zvířata na porážku po celém světě. Krávy jsou drženy v kontejnerech, které se plní desítkami tisíc litrů moči a fekálií během horkých, týdnů dlouhých cest.
Obhájci práv zvířat trvají na tom, že obchod s živými zvířaty je zbytečný a že zvířata by měla být chována blíže místu, kde jsou poražena a konzumována nebo vyvážena jako zmražené maso. “Chceme ukončit tento krutý a zcela zastaralý obchod,” říká Reineke Hameleers, ředitelka organizace Eurogroup for Animals. “Zvířata nejsou zboží. Jsou to bytosti.” Jørn Dohrmann, dánský člen Evropského parlamentu, který slouží jako zpravodaj pro vývoz živých zvířat, říká, že EU by měla odmítnout prodávat zvířata zemím, kde by mohla být zneužívána.
Aktivisté říkají, že na směrnice stanovené EU a členskými státy se rychle zapomene v okamžiku, kdy se zvířata naloží nebo nalodí do přepravníků obrovských korporací. “Nemohou se pohybovat,” říká Francesca Porta z Eurogroup for Animals. “Pokud upadnou, nemohou vstát. Jsou vyčerpána, protože cesta je velmi dlouhá. Nemají vodu, krmení ani chvíli odpočinku. U kojených mláďat je míra úmrtnosti velmi vysoká.” EU si problém dobře uvědomuje a připravuje hodnocení toho, jak se její nařízení provádějí v praxi, které by mělo být připraveno do ledna 2019. Dohrmann cestoval do Turecka tento měsíc, aby viděl péči o zvířata na hranicích. “Myslím, že Evropská komise je v řešení této otázky slabá,” řekl. “Máme 28 různých nařízení, které ve všech zemích nejsou prováděny stejným způsobem.”
Lobbistická skupina UECBV trvá na tom, že průmysl dodržuje zákonné vnitrostátní požadavky evropské komise, přičemž uznává příležitostné “nedostatky” a prostor pro zlepšení. Společnost Mériaux tvrdí, že společnosti, které nedodržují pravidla, nejsou schopny fungovat. “Zkuste naložit zvířata ve Francii nebo Irsku v létě a nebudete mít povolení jet do Turecka, protože teploty jsou příliš vysoké. Řeknou vám, abyste pár týdnů počkali.”
Obhájci průmyslu dokonce tvrdí, že akce aktivistů vedou k nechtěným následkům. Kirk Leech, výkonný ředitel londýnské advokátní skupiny European Animal Research Association, uvádí příklad holandské společnosti, která byla nucena použít ruský, zchátralý cisternový člun, aby přesunula ovce z pobřeží Kentu do Francie na Halal porážku, protože ostatní lodní firmy ovce odmítly přepravit.
“Měli bychom si dvakrát rozmyslet páchat utrpení na těch, kteří jsou schpni prožívat bolest…” Zvířata na hranicích. Autorka: Jo-Anne McArthur/Eyes on Animals, pro Guardian
“Protože aktivisté v této oblasti vytvořilii velkou kampaň, donutili potenciálně lepší poskytovatele dopravy, jako je Eurotunnel, aby zvířata nepřepravovala.” říká. “Eurotunel přepravuje tanky, alkohol a cigarety, ale nikdy zvířata na porážku na maso nebo výzkumné účely, protože se bojí o své dobré jméno.”
Pouze Air France a několik charterových letadel dopraví živá zvířata na výzkum nebo spotřebu. Leech cituje případ živých zvířat, která měla cestovat 300 kilometrů v Portugalsku (z Lisabonu do Porta), ale musela jet přes Frankfurt. Byla tak vystavena vetšímu stresu, protože portugalský dopravce odmítl převážet zvířata na výzkum.
Moffat tyto argumenty zná. Přiznává, že někdy se to povede a někdy ne. “Musíte někde, začít a když se to zlepší v jedné oblasti, v další se to o trochu zhorší,” říká. Nemá v plánu to vzdát. “Nezáleží na tom, že tato zvířata jsou nakonec usmrcena,” říká. “Měli bychom si dvakrát rozmyslet páchat utrpení na těch, kteří mají touhu žít a cítí bolest. Vidím to jako rozšiřování kruhu soucitu, aby zahrnoval všechny, kteří jsou schopni prožívat bolest.”
Červenec 2018 na hranici EU s Tureckem. Autorka: Jo-Anne McArthur/Eyes on Animals
