Autorka:
Annamaria Pisapia,
ředitelka CIWF Italia

Většina z téměř dvou milionů italských dojnic (nejvíc chovů se nachází v údolí řeky Pád) se chová bez přístupu na pastvu, to znamená v intenzivních systémech, které omezují celý jejich život na pobyt ve stáji. Opakovaně oddělovány od svých telat vždy bezprostředně po jejich narození, žijí po dobu pouhých několika let (ve srovnání s jejich přirozenou délkou života) a produkují nepřirozené množství mléka, což extrémně a trvale zatěžuje a vyčerpává jejich organismus. Tyto podmínky chovu se bohužel také vztahují na krávy produkující mléko pro sýry excelentních značek, jako je Parmigiano Reggiano a Grana Padano. V jejich výrobních standardech není ani zmínka o životní pohodě (welfare) krav.

CIWF Italia se chtěla touto problematikou zabývat hlouběji. Za tímto účelem jsme společně s projektem IRPI (Investigative Reporting Project Italy) provedli vyšetřování v 9 chovech, které dodávají mléko pro oba druhy sýrů.

Výsledky jsme zveřejnili před několika dny. Především žádný z navštívených chovů nechová krávy na pastvě. Situace potvrzuje to, co již uvedl ve své poslední knize Dead Zone ředitel CIWF International Philip Lymbery v rozhovoru s oběma konsorcii Parmigiano Reggiano i Grana Padano: „Procento krav pasoucích se volně na pastvinách během letních měsíců je velmi nízké,” řekl zástupce Parmigiano Reggiano. “Existuje pár výjimek, asi jedno procento farem a ty jsou hlavně na horách a v kopcovitých oblastech,” dodal. Zástupce Grana Padano tvrdil, že 30 % krav má přístup na pastvu (ačkoli my se domníváme, že tím myslel přístup do menších výběhů, kde se ale většinou krávy pást nemohou).

Součástí řetězce výroby těchto dvou velkých značek sýrů je více než půl milionu krav. Je to mnoho zvířat, a tudíž potenciál velikého utrpení, jestliže jsou chována bez možnosti pastvy.

Při našem vyšetřování jsme zjistili, že zvířata jsou chována stejně jako v intenzivních velkochovech: vyhublé krávy se ploužily úzkými chodbami stáje a k boxům na ležení. Betonové podlahy stájí byly pokryty fekáliemi a močí; některé krávy měly viditelná zranění končetin, protože na některých farmách nebylo dost boxů k ležení, a tak slabší krávy musely ležet na tvrdém betonu v hnoji. Zajisté jsou to podmínky, které mohou přimět konzumenty těchto sýrů po celém světě, aby si řekli #notonmypasta (ne na mých těstovinách).

Naše kampaň „Pusťte krávy Parmigiano a Grana Padano na pastvu,“ zahájená v 7 evropských zemích, získala neuvěřitelnou pozornost médií. Během několika dní se rozšířila do 40 zemí světa, dozvědělo se o ní 200 milionů lidí, přičemž desítky tisíc podepsaly naši výzvu konsorciím: dejte krávám alespoň 100 dní pastvy ročně.

Dát sto dní pastvy přežvýkavým býložravcům: ano, to je natolik revoluční myšlenka, že vyvolala reakci konsorcií. V tiskových zprávách Parmigiano a Grana Padano čteme, že věnují značnou pozornost životní pohodě (welfare) zvířat, že navštívené chovy byly pouhou výjimkou, že jejich dodavatelské řetězce respektují zákony. Parmezán také upřesnil, že jejich chovy nejsou intenzivní, a že není žádná jasná souvztažnost mezi pastvou zvířat a „šťastným životem“ krav.

To mě (hořce) rozesmívá, že opět mluvíme o “ojedinělých případech”. Je zřejmé, že my ze sdružení na ochranu zvířat musíme mít opravdu smůlu! Vždycky se nám podaří navštívit právě jen ty nejhorší farmy.

Je jisté, že argumenty předložené konsorcii k obhajobě stávajícího stavu nejsou udržitelné.

Dodržování zákonů o dobrých životních podmínkách krav? Ale žádné takové neexistují. Bohužel, mléčné krávy (dojnice) jsou jednou z mála výjimek, které nemají prospěch z druhově specifické evropské legislativy. Pro ně platí pouze obecná (příliš obecná) ustanovení Směrnice Rady 98/58 / ES o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Legislativa, která není v členských státech řádně uplatňována, protože pokud by tomu tak bylo (mám na mysli článek 3), intenzivní chovy by neexistovaly.

Mluvme o kontrolách. Už mnoho let si různé organizace pro ochranu zvířat stěžují, že kontroly životní pohody na italských farmách nefungují, a z toho důvodu jsme požadovali zpřísnění kontrol a také opatření, jako například pravidelnou obměnu státních veterinářů.

Obě konsorcia odkazují na bezprostřední zavedení systému certifikace dobrých životních podmínek krav. Bylo by skvělé, kdyby tento systém zahrnoval také využívání pastviny pro zvířata. Škoda, že se jedná o systém CReNBA (Národní referenční centrum pro dobré životní podmínky zvířat), který však není zárukou respektování životní pohody zvířat. Protokol CReNBA je ve skutečnosti omezen na mapování stavu stáje. Ale mezi mapování stavu a zajištěním dobrých podmínek chovu zvířat je veliký rozdíl.

Říci, že systém, v němž krávy nikdy nejdou na pastvu, není intenzivní, je poněkud opovážlivé. Nezáleží na tom, jestli je na farmě 500 nebo 50 krav. Pokud je zavřete do stáje, aby po celý svůj život dávaly mléko, tak se o intenzivní chov skutečně jedná. Možná některá stáj s malým množstvím krav je méně „industriální“, ale stejně zůstává intenzivní.

V tiskové zprávě Parmigiano Reggiamo čteme, že neexistuje žádná přímá korelace mezi pastvou a šťastným životem krávy. Jak to mohou tvrdit? Pastva je pro životní pohodu krav nezbytná. Pouze když se pasou, mohou tato zvířata vyjadřovat své přirozené chování. A je to také zásadní pro jejich zdraví. Tvrdit, že krávy v Itálii nemohou být chovány na pastvě kvůli vysokým letním teplotám, je neobhajitelné: italské klima může být mírné i v nejchladnějších měsících, a proto počet měsíců strávených na pastvě může být dokonce větší než v jiných zemích, což ještě pohodu krav zvýší.

Zklamalo nás, že první reakce obou konsorcií je obhajoba neobhajitelného: tedy stávajícího stavu intenzivních chovů. Nevzdáváme se a doufáme, že hlasy desítek tisíců občanů z celého světa, které přicházejí dál, jim umožní změnit názor, a že by se mohl rozvinout dialog ohledně možných řešení, jak začlenit pastvu do chovů dodavatelských řetězců. Protože, jak říká naše italské rčení: „Není dokonalosti bez svědomí“.